CHARITNÍ DŮM sv. Hedviky
Charitní dům sv. Hedviky – domov pokojného stáří nabídne zázemí pro 38 seniorů, kteří potřebují celodenní péči v pobytové sociální službě.
Část z kapacity domova bude přizpůsobena pro poskytování služby klientům s demencí a dvě lůžka budou určena pro specifickou péči o lidi trpící apalickým syndromem ve vigilním kómatu. Díky vhodné lokalitě a spolupráci s Lékařskou fakultou Ostravské univerzity na celém projektu bude nový domov sloužit také jako školící a výukové centrum pro studenty oborů ošetřovatelství a fyzioterapie.
Čtyřpodlažní budova nabídne klientům služby moderní jednolůžkové a dvoulůžkové pokoje s bezbariérovými koupelnami, společenské prostory i zahradu pro venkovní aktivity, setkávání s rodinou a blízkými, společné trávení času s dalšími obyvateli domu atd. Dům bude situován do zeleně areálu Lékařské fakulty Ostravské univerzity v Ostravě-Vítkovicích a vytvoří příjemné místo, kde se propojí kvalitní péče, odborné zázemí a důstojné prostředí pro život seniorů.
Záměrem Charity Ostrava je vybudování a zprovoznění Charitního domu sv. Hedviky do roku 2028 v závislosti na zajištění finančních prostředků pro realizaci celého projektu.
Stavebním kamenem kvality služeb Charity Ostrava je personál – jeho vstřícnost, respekt a lidský přístup ke každému klientovi a jeho individuálním potřebám.
Věříme, že s pomocí donátorů se nám podaří nejen vybudovat nový domov, ale naplnit jej také péčí a službou přinášející klientům možnost kvalitně prožívat stáří. Podobně jako paní Marii, která závěr života strávila v našem Charitním domě sv. Václava v Ostravě-Heřmanicích:
Paní Marie přišla do domova pokojného stáří na počátku roku 2024. Přiznala, že si domov pro seniory nikdy nepředstavovala jako místo, kde by chtěla strávit stáří, ale péče, kterou potřebovala, už nebyla doma možná. Zpočátku byla její adaptace v novém prostředí náročná – paní Marii nejvíce trápila ztráta milovaného klavíru, na který hrála celý život. Nový domov nazývala vězením a zdálo se, že ztrácí chuť do života. Díky podpoře rodiny a pracovníků si však postupně zvykla. Začala se zapojovat do aktivit, navštěvovat kapli, jezdit na výlety apod. Časem se jí do tváře vrátil úsměv a opět vítala s radostí návštěvy svých blízkých, personál a ráda trávila čas rozprávěním s dalšími klienty domu. Vždy byla upravená a dbala na svůj vzhled. Zemřela nečekaně, jen pár dní před svými nadcházejícími devadesátinami – ještě dva dny předtím si vybírala šaty na oslavu… Jsme rádi, že jsme paní Marii mohli poskytovat v jejím posledním půldruhém roce života přátelské a lidské prostředí.